Období renesance a humanismu. Dramatická tragédie lásky, kterou způsobilo nepřátelství dvou rodů.

Poezie (vyšší vrstvy – Julie, Romeo) i próza (nižší vrstvy – chůva).

Komické prvky v tragédii (mluva chůvy, komičnost v neschopnosti vyjádřit se jednoznačně)

Blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš; využití kontrastu (světlo X stín X noc X den, poezie X próza, vysoký styl X lidová mluva).

Lidové obraty v promluvě prostých lidí.

Stavba dramatu – vzor antické tragédie, prolog ve formě sonetu (uvedení do italské Verony).

Je to tragédie o pěti dějstvích s různým počtem výstupů. Je uspořádána chronologicky.

Děj:

Romeo, člen rodu Monteků jde na maškarní ples rodiny Kapuletových. Tam také Romeo pozná Julii a okamžitě se do ní zamiluje. Baví se do té doby, než Tybald (synovec paní Kapuletové) odhalí jejich totožnost. Ještě týž večer si oba mladí lidé slibují lásku (tzv. balkónová scéna). Františkánský kněz Vavřinec (Lorenzo) vezme oba mladé lidi pod svoji duchovní ochranu a tajně je oddá. Druhý den Romeo zabijí ve vyprovokovaném souboji Tybalta a musí uprchnout z města. Rodina Kapuletů je odhodlána provdat Julii za hraběte Parida. Otec Vavřinec nachází východisko i z této situace: nabízí Julii nápoj, tlumící biologické funkce člověka, takže se každý po jeho požití zdá být mrtvím. Po probuzení by mohla prchnout s Romeem a začít nový život s novou identitou. Romeo se dozvídá o její „smrti“, netuší však, že je fingovaná. Zdrcen přichází k její hrobce, zabíjí truchlícího Parida, a otráví se jedem. V tu chvíli se na scéně ocitá otec Vavřinec a Julie se probouzí. Zoufalá smutkem nedbá na rad duchovního, aby se skryla do kláštera, a volí raději smrt vlastní rukou – probodne se dýkou. V závěrečné scéně oba znepřátelené rody uzavírají „chmurný mír“.

Hlavní postavy:

Julie – chytrá, statečná, citlivá, sličná, oddaná dívka, boj o právo na lásku, život a samostatné rozhodování,

Romeo – upřímně milující Julii, odhodlaný obětovat pro ni vše

Montekové X Kapuleti

Tybalt – Juliin bratr, rváč

Chůva – lidová postava

výmluvný a vtipný Merkucio – Romeův přítel

v úvodu – chorus (obyvatelé Verony) – ujasňuje děj, uvádí do děje (vztah k smrti)

Prostor:

Italské město Verona, 16. století (období vrcholné renesance).

Celý příběh vychází z legendární středověké pověsti, kterou Shakespeare sladil s estetikou tehdejší renesanční doby.

Autor:

Pochází ze Stratfordu nad Avonou. Oženil se a odešel do Londýna. Po roce 1598 se stal spolumajitelem, dramatikem a hercem v divadle Globe. V prvním období své tvorby

(1590 – 1600) se inspiroval kronikami, historií, lidovými baladami i epikou. Psal hry historické, nejvíce však komedie. Druhé období tvorby (po roce 1600) je ovlivněno osobní krizí, smrtí nejstaršího syna, hmotnou starostí o rodinu i bojem o uznání. Napsal tehdy své nejslavnější tragédie. V závěrečném období píše pohádkové hry s romantickými prvky.

Inspirace:

Josef Václav Sládek přebásnil 33 dramat Shakespearových, jelikož řadu let žil v Americe a ovládal dobře jazyk.

Nedivadlo Ivana Vyskočila – experimentální scéna bez rekvizit a kostýmu (založeno 1963)

– hra HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce- reinterpretace Shakespearova dramatu Hamlet

Dílo inspirovalo i autora J. Otčenáška, který napsal Romeo, Julie a tma a J. Kellera Romeo a Julie na vsi.

Romeem a Julií je inspirován i slavný muzikál West Side Story od Leonarda Bernsteina z roku 1957.

Kritika:

Hra měla premiéru v roce 1597, kvalita této hry byla ale špatná a v pozdějších letech docházelo k jejím úpravám.