Květa Legátová - Jozova Hanule

Epická novela z období okupace z 2. světové války.

Děj je vyprávěn chronologicky a v ich-formě. Novela je rozdělena do    kapitol.

Děj:

V centru vyprávění je mladá lékařka Eliška. Ta spolu s kamarádem Slávkem a milencem Richardem působí v českém protinacistickém odboji. Jejich úkoly začínají být stále více nebezpečné a nakonec musí Eliška nadobro "zmizet", jelikož hrozí jejich prozrazení. Slávek oznamuje Elišce, že Richard spolu se svou ženou emigroval a dává jí instrukce jak přežít – musí si změnit jméno na Hanu Novákovou a ihned opustit město. K tomu využijí Jozu Jandu – Eliščina pacienta. Eliška tedy odjíždí s Jozou do jeho rodné pohraniční vesnice Želary, aby se stala jeho ženou. Nejprve bere život vedle neohrabaného a nevzdělaného Jozy v zapadlé horské vesnici jako nutné zlo, ale postupně začíná objevovat nejen želarské ale i Jozovo kouzlo.
Eliška žije po boku Jozy až do drastického konce války, kdy při "osvobozování" vesnice Rusy, Joza a mnoho dalších obyvatel Želar umírá. Poté se Eliška vrací zpět do města a do své práce. Dokonce se znovu setkává s Richardem, ale její duše už patří navždy do Želar a její srdce jedině Jozovi.
 

Hlavní postavy:

Eliška/Hanule – doktorka, chytrá, přizpůsobivá, působila v protinacistickém odboji

Slávek – Elišky kamarád z Brna

Richard – Elišky milenec z Brna, emigroval, sobecký a srab

Joza – hlupák, ale milý a hodný, chudý kovář z horské vesnice

Lucka – stará babka kořenářka z vesnice, léčí a má svůj pohled na život a názor

Kniha Jozova Hanule navazuje na cyklus Želary, který autorka vydala v roce 2001.

Želary napsala Legátová podle vesničky Kopanice, kde sama strávila část svého života.

Autor:

Vastním jménem Věra Hofmanová. Narodila se v roce 1919 u Brna do venkovské kantorské rodiny. Vystudovala češtinu, němčinu, matiku a fyziku, působila jako učitelka na valašských a slováckých školách. Byla politicky nespolehlivá, a proto byla překládána z místa na místo. Učila přes čtyřicet let a nyní žije v Brně.

Inspirace:

Dílo bylo zfilmováno pod názvem Želary v roce 2003 režisérem O. Trojanem a navrženo na Oscara. Dílo Jozova Hanule byla přeloženo do deseti jazyků, jedním z nich je také slovinština.