Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid

ERICH MARIA REMARQUE

NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID

Epické dílo z období 1. pol. 20. st..

Knihu bych zařadila do válečné literatury s filozofickými prvky, je napsána po 1. světové válce.

Vypravování je většinou v ich-formě (konec v er-formě). Autor používá vulgární výrazy, které zvětšují napětí, ale spisovný jazyk. Převažují pásma vypravěče, ale jsou zde časté i dialogy postav. Vzpomínky jsou líčeny retrospektivně.

Román se skládá z dvanácti kapitol bez názvu, označených jen římskými číslicemi.

Je to chronologicky vyprávěný příběh, ve kterém nejde v prvé řadě o děj, ale je zde přítomen.

Děj:

Vypravěč je zároveň hlavní postava, středoškolský student Pavel Baumer. Po vypuknutí první světové války se pod vlivem propagandy a vlasteneckého nadšení přihlásil spolu se svými přáteli z gymnázia dobrovolně do armády.

Vzpomíná na to už jako voják ve chvílích odpočinku po návratu z boje, dále uvádí řadu zážitků z desetinedělního výcviku plného šikanování, z budování zákopů i z prvních bojových střetnutí.

Autor pokračuje líčením válečných hrůz – bombardování, plynových útoků, krvavých bojů muže proti muži. Ukazuje však i lidskou soudržnost, přátelství na život a na smrt, obětavost vůči ostatním.

Pavel postupně opouští své názory, které měl před začátkem války a uvědomuje si nesmyslnost války. Přispěje k tomu v létě 1918 smrt jeho přítele Katzinského, který ho zasvěcoval do frontového života.

Po zranění se Pavel vrací zpět na frontu v době, kdy všichni tuší blízký konec války. Hlavní hrdina umírá na konci války, v den kdy oficiální zprávy oznámily, že na západní frontě je klid a nic se neděje.

Charakteristika hlavních postav:
Pavel Baumer
- když mu bylo 18 let, přihlásil se dobrovolně do armády, teprve během války si začínal dělat vlastní názor o životě, po vlastních zážitcích a zkušenostech dospěl k názoru, že je válka nesmysl

Pavlovy přátelé (Kropp, Muller, Wolf, Kemmerich, Tjaden, Katzca, aj.)
- byli spolužáci, velmi dobří přátelé, vzájemně si ve válce pomáhali

desátník Himmelstoss
- krutý velitel, který se však po příchodu na bojiště snažil omluvit za předchozí činy

Charakteristiká ukázka:
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.
Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit – výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem spokojený, že to vzalo takový konec.

Motto knihy:

Vydat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita – i když unikla jejím granátům.

Kniha vznikla v roce 1928 jako osobní výpověď autora o válce, zobrazuje v ní svoje autentické zážitky z války. Bylo to období mezi 1. a 2. světovou válkou

Jakýmsi volným pokračováním je kniha Cesta zpátky vydaná v roce 1931.

Autor:

Německý spisovatel. Narodil se v Osnabrucku v rodině knihaře. Po otřesných zážitcích z první světové války, kterou prožil jako řadový voják – dobrovolník, byl postupně účetním, obchodním cestujícím, učitelem, varhaníkem, novinářem a věnoval se spisovatelské práci.

Začátkem třicátých let emigroval do Švýcarska, po vypuknutí války do USA. Po válce trvale žil ve Švýcarsku.

V roce 1958 se znovu oženil s bývalou ženou Charlieho Chaplina. Zemřel v Locarnu v roce 1970.
 

Inspirace:

Rok po vydání se kniha dočkala filmového zpracování režisérem Lewisem Milestonem. V roce 1979 bylo toto téma zfilmováno znovu.

Kritika:

Po vydání svého románu Na západní frontě klid se rázem stal jedním z nejčtenějších autorů 20. století (jen tak pro zajímavost se během 3 let prodalo 3.5 milionů výtisků). Kniha byla přeložena do 12 jazyků.

Po nástupu nacismu v r. 1933 byly jeho knihy vyhlášeny za "zvrhlé umění" a veřejně páleny, on sám byl v roce 1938 zbaven německého občanství.

Srovnání:

Remarquova díla tematicky souzní s díly amerických autorů tzv. ztracené generace. Patrně nejblíže k románu Na západní frontě klid má Barbussův Oheň.