Božena Němcová - Divá Bára

BOŽENA NĚMCOVÁ

DIVÁ BÁRA

Epické dílo z 1. pol. 19. století. Povídka z venkovského prostředí.

V těchto letech probíhala tzv. čtvrtá etapa národního obrození.

Němcová psala především spisovnou češtinou, ale používá zastaralý slovosled i výrazy. jsou zde i typické vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic).

Dílo je rozděleno do tří kapitol označených jenom římskými číslicemi a je vypravováno chronologicky.

Děj:

Povídka začíná narozením Báry, která je dcerou pastýře Jakuba a jeho ženy. Tetky ve vsi si brzy začnou povídat, že Báru vyměnila polednice.

Bára rostla a ve vesnici neměla žádné přátele, jen Elšku z fary. Hrály si spolu a byly velké kamarádky. Pak, když vyrostly, Elška odjela studovat do Prahy, kde bydlela u své tety. Bára tedy zůstala na nějakou dobu bez kamarádky. Elška po návratu z Prahy Báře všechno vypráví, i to, že se jí zalíbil pan Hynek. Jenže Pepinka měla pro Elšku vyhlédnutého pana správce. Elška ho nechtěla, a tak Bára dostala nápad. Pan správce musel jít přes les a Bára šla strašit. Dlouhou dobu se nikdo neodvážil po setmění do lesa. Jednou se správce zdržel a musel jít přes les, kde Báru přistihli. Dostala trest, že musí přespat v úmrlčí komoře na hřbitově. Přišel ji navštívit otec a myslivec, který se Báře líbil. Ráno přišla celá vesnice a všichni se divili, že se Bára nebála. A jelikož si s Elškou slíbily, že budou mít svatbu společně, psala Elška telegram panu Hynkovi. Svatba byla veselá a Bára se odstěhovala do myslivny...

Charakteristika hlavních postav:

Bářina matka - Bára, osamělá žena, která si za muže vzala pastýře Jakuba a spolu měli dcerku Báru, po 2 letech zemřela na trápení.
Pastýř Jakub - Bářin milovaný otec, silný muž, ne moc hezký, často, měl velmi dobré srdce, miloval Báru a nedal na ní dopustit.
Bára - statná dívka, dcera Jakubova a jeho ženy Báry, nehezká, ale hodná, milá, poctivá, pro druhé by se rozkrájela, měla husté havraní vlasy, orlí nos, nehezkou postavu, veliké modré oči, svalnaté tělo, nepodobala se vůbec dívkám svého věku, byla velmi samostatná, Bára miluje přírodu a vše živé, nebojácná.
Elška - drobná dívka s plavými vlasy do pasu, milující přírodu, z části naivní, vnímavá, měla moc ráda Báru takovou, jaká doopravdy byla, bylo jí jedno, co si o tom ostatní myslí, byla její nejlepší kamarádkou.
Panna Pepinka – teta Elšky, malá, starší hospodyňka, neměla moc ráda Báru, ale protože ji měla ráda Elška, tak jí měla ráda i ona - později si Báru oblíbila pro její dobrosrdečnost.
Pan farář - starý pán, moudrý, zkušený ve všech směrech, většinou býval dost tichý.
 

Povídka se odehrává v okolí Nymburska ve vesničce Vestec. Díla vycházela za života Němcové v časopisech.

Hlavní myšlenka:

Povídka měla ukázat na postavení ženy ve společnosti. Že i ženy mohou vykonávat práci jako muži, že i ženy mohou být vzdělané. Mělo být vidět, že ženy dokážou být silnější než muži (momenty, kdy Bára bránila Jozífka před chlapci z vesnice). Trochu feministické.
 

Autor:

B. Němcová, nejznámější česká spisovatelka, se narodila ve Vídni, ale své mládí strávila v Ratibořickém údolí. Její dívčí jméno bylo Barbora Panklová. V 17-ti letech byla provdaná za finančního úředníka Josefa Němce. Byl to velký vlastenec a nebyl oblíbený u svých nadřízených. Proto byl také překládán z místa na místo. Praha, Litomyšl, Chodsko, Náchodsko, Nymburk,…

Když byla B. Němcová poprvé v Praze, ovlivnili jí čeští vlastenci a spisovatelé (Nebeský, Čejka), kteří ji podporovali v literární činnosti. Její manželství ovšem nebylo šťastné. Zdravotní stav Němcové se zhoršoval a finanční situace rodiny nebyla dobrá, přesto pokračovala v psaní pohádek a zaznamenávání lidové slovesnosti. Přispívala do řady časopisů básněmi, povídkami, cestopisnými črty, pohádkami a hádankami. Zemřela v poměrně mladém věku, nedožitých 42 let v Praze.

Inspirace a vliv díla:

Svou osobností i myšlenkovou hloubkou své tvorby se Němcová stala zdrojem inspirace dalších, pozdějších generací výtvarníků, hudebních skladatelů, spoisovatelů a básníků, z nichž uvedeme např. F. Halase, V. Dyka, J. Seiferta, J. Horu a další.

Povídka byla také v roce 1949 zfilmována.